Po velice úspěšném dvouplošníku Beech 17 se majitel firmy Beech Aircraft Company Walter Beech rozhodl vyrábět dvoumotorový jednoplošník. Vznikla tak celá řada různých modifikací letounů známých pod názvem Beech 18, Twinbeech nebo ve vojenském označení AT-7, AT-11, C45 opět v různých modifikacích. Pro svoji podobnost se setkáte také někdy s názvem “malá Dakota”. Celkem bylo vyrobeno 8987 kusů těchto letadel. První prototyp vzlétl ještě před druhou světovou válkou v lednu roku 1937. Mělo se jednat tenkrát jen o zkoušky pojíždění a případný přímý skok, ale výkony byly nad očekávání stavitelů a tak se letělo více jak hodinu. Firrma Beech soutěžila tou dobou s firmou Lockheed, která se s velice podobným strojem Lockheed Electra účastnila stejné soutěže. Design byl velice podobný a jedna firma druhou podezírala ze špionáže. Vzhledem k nastávající světové válce se vše vyřešilo, produkce firmy Lockheed byla naplněna jinými bojovými letadly a Beech se plně věnoval výrobě civilních Beech 18 a také vojenských cvičných AT-7 a AT-11, na kterých byla vycvičena řada pilotů, navigátorů a bombometčíků druhé světové války. Po druhé světové válce byl elegantně vyřešen nastalý přebytek letadel. V rámci připraveného programu byly vojenské letouny Beech přestavěny ve výrobním závodě na civilní nebo modifikovány na výkonější vojenské kurýrní.
Twinbeech se postupně rozšířil do celého světa, a to jak v civilní, tak ve vojenské a námořní oblasti. Vzhledem k jeho robustnosti a spolehlvosti se stal oblíbeným dopravním letadlem v mnoha koutech světa a to i v méně civilizovaných a odlehlých oblastech. Postupně byla vytvořena řada modifikací a přestaveb na plováky, lyže, turbovrtulové motory, tříkolé podvozky, třímotoráky a dokonce i verze pro vyzvedávání letecké pošty za letu s pasažéry na palubě….
Poslední tři vyrobené kusy opustily výrobní závod v roce listopadu 1968, byly to také poslední vyrobené dopravní letouny s hvězdicovými motory v USA. Jejich odletu bylo přítomno mnoho těch, kteří se na 33leté histori podíleli včetně Olivie Beech a hlavního konstruktéra Teda Wellse, který to komentoval slovy : “..úžasnější než cokoliv jiného; úžasné, že to trvalo tak dlouho….”
