Beech party
4.6.2015 se na letišti konala soukromá Beech party k významnému jubileu obou pilotů.
Party byla parádní, hodně se létalo, jedlo i pilo ...
Místo našeho komentáře si dovolujeme s laskavým dovolením autora pana Mudr. Tomáše Vida připojit to, co nám poslal a přiznáváme, že nás tím dojal.
Zároveň připojujeme i jeho fotografie a video od pana Ivana Hořejšího, které nám udělalo velikou radost.
Děkujeme všem :-)
Ve čtvrtek jsem měl super den. Pár lidí se odhlásilo z pozdního odpoledne z vyšetření, takže jsem mohl chvíli po páté opustit oficínu a přejet na kole na sportovní letiště v Letňanech. Jeden z mých dobrých a laskavých pacientů mne tam pozval, protože tam měli s něčím významným létat i se svojí paní. Je to pilot ČSA a jeho paní má také pilotní papíry na lecjaké stroje...
Byl nádherný den, nebe bez mráčku a krásně teplo. Když jsem dorazil na místo, ukázalo se, že slaví padesátiny x 2 a při té příležitosti sezvali své přátele, aby mohli spolu pobýt a zároveň je svézt v něčem vyjímečném - v originálním malém americkém dopravním letadle Beechcraft 18.
Toto letadlo bylo vyrobeno v roce 1942 pro US Airforce, která ho nechala v roce 1952 předělat na VIP letadlo pro presidenta a jiné důležité osoby. (Odtud ten modrý pruh s bílými hvězdami na trupu.) Takže kdysi dávno vozilo presidenta Eisenhowera a nyní sídlí zde u nás, protože jak jsem se později od pana pilota dozvěděl, před rokem a půl toto letadlo - slavného veterána - koupil a nyní s ním létá po leteckých akcích a předváděčkách nejen po celé České republice ale i po Evropě.
Stroj je to impozantní, má dva devítiválcové silné motory, které dohromady dávají devětset koní, na palubě místo pro dva piloty a jedenáct cestujících, od VIP výbavy už jen pro pět lidí ale zato se vším pomyslným pohodlím od polohovatelného křesla, po bar s ledem a vynikajícím pitím. Nádrže paliva s devíti sty litry paliva dovolují obletět téměř celou štreku Praha - Londýn - Praha a netankovat. Uletí na jedno natankování téměř dva tisíce kilometrů.
Když vzlétá, od motorů se ozývá velmi sytý burácivý zvuk a neviditelná síla zrychlení člověka napresuje do sedačky a za malou chvilku jsme ve vzduchu a letíme nad Kbely a dál na východ nad Brandýs a dál východním směrem. Chvílemi se pod námi vine Labe a proplétá se mezi různě zelenými poli a městečky a vískami. Pole střídají lesy a k Labi se ze severu přidává Jizera. Kus dál více vlevo je pod námi městečko Benátky nad Jizerou. Nad místními lesy nám pan pilot předvádí, jak parádně se letadlo dovede nahnout a ve vysoké rychlosti kolem dvěstě mil udělat pořádně rychlý oblouk a opět při tomto manévru pasažéry zatlačit do svých hlubokých křesel. Vzhledem k relativně civilní posádce hostů se pan pilot raději vyhne obratům kolem své osy o třistašedesát stupňů, přece jen je to krásný veterán a někteří jeho hosté již pojedli ze slavnostních specialitek na grilu a ochutnali dobré nápoje servírované na zemi u letiště dvěmi barmany.
Létal jsem s panem pilotem již dříve v různých strojích, dokonce i v akrobatickém letadle nebo v tichém ultralightu, kde si člověk opravdu vychutnává svobodu ticha a prostoru kolem sebe a úžasnou rozlehlost zemského povrchu pod sebou.
Toto létání v malém dopravním letadle je docela jiné. Každý má na uších veliká tlumivá sluchadla s mikrofonem, která spolehlivě tlumí řev motorů a zajistí velmi slušnou zvukovou pohodu, ale hlavně zajistí možnost komunikace s piloty a rovněž dovoluje slyšet příkazy letištní kontroly.
Výhled z palubních okének je rovněž skvělý, protože pozdní odpolední slunce barví krajinu pod námi dozlatova, na nebi není ani mráček a letová výška dva tisíce stop dává hezký výhled na všechno kolem.
Při návratu udělá pan pilot nízký průlet nad letištní oslavou a vzápětí to zvedne a vidíme konec Kbel s Knaufem, potom vpravo Prosek a dole trochu níž vlevo Vysočany. Obdivuji, jak je celé to naše město malé a krásně zelené a z této výšky uspořádané a uklizené. Za malou chvilku točíme někde nad Českomoravskou a vracíme se na letiště v Letňanech, kde na travnaté ranveji hladce přistáváme. Spontánně se ozývá potlesk panu pilotovi za krásný let a hladké přistání... Všichni jsou naprosto nadšeni a ve velmi dobrém rozmaru doslova uneseni svým leteckým zážitkem. Byli jsme přes půl hodiny ve vzduchu a prohlíželi si zemi z výšky. Dává to úžasný a nefalšovaný nadhled úplně na všechno...
Po hezkém leteckém zážitku se odebírám ke grilu, kde zručný kuchař přehazuje již opečené klobásky a špízy a krom toho tam trůní několik nakládaných hermelínů v alobalu a taktéž několik vepřových a kuřecích stejků. Poprosím ho o jeden vepřový stejk, vezmu si dvě okurky, dva krajíce tmavého chleba s nějakými semínky a na kraj tácku si naberu kremžskou hořčici, trochu křenu a nepálivého kečupu a jdu si sednout. Zapomněl jsem na pití, takže se ještě vrátím k barmanovi pro malého černého Kozla. A s chutí to spořádám. Počas jídla posluchám hovory dvou pilotů sedících naproti. Baví se o nákladech na provoz různých letadel a brzy vyrozumím, že držet si vlastní malé sportovní (to jest nedrahé) letadlo, je dost náročný koníček... Spíše přímo a doslova kůň! Létat si na lehkém letadle se navíc dá jen někdy a ještě většinou jen za stálého dobrého počasí, které v našich zeměpisných šířkách není až zas tak časté. (Za tepla se vyskytují dost často a z nenadání rychlé bouřky, za netepla zase většinou fouká silnější nárazový vítr, který spolehlivě zajistí letadlu typu ultralight tak kodrcavý let, že jízda v terénní bugyně je proti tomu projížďka po hladkém povrchu jezerního ledu.) Takže je asi docela rozumné mít raději takovéhle výkonnější maličké dopravní letadlo, které však zase zbaští něco leteckého benzínu a má mnohonásobně vyšší náklady na servis, který navíc není dostupný zas hned tak na každém malém sportovním letišti za barákem. Ale zato může člověk létat skoro kdy chce, dokonce i v zimě - míněno, že v letadle člověk jako pilot ani jako cestující nezmrzne a samozřejmě je-li od sněhu uklizená přistávací dráha... Protože zabořit čtyřiceticentimetrová kolečka do hlubokého sněhu znamená skončit na čumáku nebo na zádech letadla, s nesčetnými boulemi na čele a všude možně jinde po těle...
Po nějaké chvíli se Beechcraft zase vrací s další várkou cestujících a tentokrát už asi definitivně zastavuje, neboť pilot po zastavení letadla intenzívně roztáčí obě vrtule, otáčky motorů se na chvilku prudce zvednou a následně je naprosto vypíná, takže stichnou, udělají ještě pár otáček, až se nakonec úplně zastaví.
Jako poslední z letadla vystupují usmátí piloti - manželský pár - strůjci celé dnešní zábavy a potěšení. Pár kroků od svého letadla si dávají laskavý polibek a nejen vypadají, ale i jsou opravdicky velice šťastní.
Mají dvě zdravé a již dospělé děti, o které se jako očař také starám a v pětačtyřiceti se jim povedlo si objednat třetího synka, kterého pani porodila ke svým šestačtyřicátým narozeninám. Takže chlapeček má ještě náhradní maminku - svoji šestadvacetiletou sestru ;-) a samozřejmě je to naprostý miláček celé rodiny, protože je opravdu rodiči i všemi staršími sourozenci brán jako dobré a šťastné požehnání.
Ten letmý okamžik polibku byl přesně tím správným okamžikem na tu nejlepší fotku celého dne - šťastní mladí lidé, kteří se líbají před svým splněným snem.
Když jsem se loučil nejdříve s panem pilotem a následně s jeho paní, zdvořile jsem jim poděkoval za nejenom neopakovatelný zážitek, ale hlavně za to, jací jsou velkorysí a přející lidé, kteří ze svého jubilea udělali radost pro jiné lidi a rozdělili se o to, co je krásné a příjemné. To hned tak někdo neudělá.
Dnes jsem viděl šťasné dva úžasné lidi, kteří žijí svůj splněný sen. Mají štěstí, zdraví, nebojí se žít a užívat si svůj život, dali život třem zdravým dětem a navzdory svému půlstoletému jubileu jsou stále mladí svým životem. A nevím, zda si to jiní hosté všimli, ale já jsem to dnes viděl v jejich očích, v jejich vzájemném pohledu při tom letmém polibku. Vědí, že dobře a šťastně přistáli. Ale také vědí, že zase spolu a rádi znova poletí. Dál... A navždy. A v tom je ta krása.
